Život v PRAVDĚ

V průběhu rozhovoru s mým přítelem Vlado Bálintem jsme narazili na téma „život v Pravdě“ a já jsem si uvědomil, že by to mohlo být v těchto přelomových dnech hodně zajímavé téma na článek.

Jsem totiž přesvědčen, že většina lidí nedokáže určit, kde se nachází hranice mezi pravdou a lží. Na jedné straně pod výraz „lež“ jsou ochotni zařadit jen ty nejkřiklavější lži, které jsou už tak velké a jasné, že už je nelze nijak obhájit a z nedostatku výrazů je není možné nazvat jinak. Na druhé straně s pravdou zacházejí opačně. Pod ní dokáží schovat hejna manipulativních lží a polopravd. Už jenom skutečnost, že vůbec existuje slovo „polopravda“, je důkazem, že lidi nevědí, co Pravda ve skutečnosti znamená.

Na následujícím obrázku jsem se pokusil ukázat, jak si tyto 2 pojmy lidé scestně představují:

Je to zároveň vysvětlení příčin dnešního zvráceného světa, kdy se například novinář drze obhajuje tím, že není zas až tak špatný, když píše „neuvěřitelných“ 80 % pravdy a jen 20 % lží, které psát povinně musí, aby ho nevyhodili. A ještě si myslí, že v porovnání s ostatními press-titutkami má velmi pevný charakter. Totéž „osvícený“ politik, který říká „AŽ“ neuvěřitelných 20 % pravdy, což je nepochybně maximum, aby mohl v politice vůbec existovat, a aby sám před sebou obhájil vlastní existenci. Kde jsou ty časy, kdy se pro pravdu nechali lidé upálit! Ano, žijeme ve zvráceném světě!

Dnešním článkem vrátíme téma PRAVDA zpátky na koleje a začneme definicí, co je PRAVDA a co pravda rozhodně není:

PRAVDA – je především jen jedna jediná! Je to ta velmi tenká fialová čára na pravém konci obdélníčku, je to jenom to poslední číslo na stupnici, je to ono malinkaté, nekonečně malé rozmezí mezi 99,99…% a 100%! Neexistuje žádná moje pravda a tvoje pravda, je jen jedna PRAVDA a tu buď máš, a nebo nemáš!

LEŽ je všechno ostatní pod PRAVDOU, čili i těch 99 % a méně.

Tak jako je Pravda nekonečně tenká čárka a je pro člověka velmi obtížné se v tomto bodě udržet, lež je bezbřehá a má nekonečné množství podob. Proto je také mezi námi obrovské množství lhářů, aniž by si to byli ochotni připustit. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že lžou, a že si za to ponesou následky.

Trocha filozofie úvodem

Zvu vás na malou procházku po tenkém filozofickém ledě, při které se pokusíme výše uvedeným pojmům přijít na kloub.

Co je to Pravda a jak se pozná? Pravda je rovnováha mezi rozumem a citem. Pravda je stav mysli, ve kterém dojde k vyrovnání všech soupeřících stran, kterými jsou temné a světlé síly. Temné síly bojují zespoda a světlé síly seshora. Ve vesmíru nikdy nemůže temná strana vyhrát. Světlo ji porazí, kdykoliv se objeví. Temnota čili lež existuje jenom tam, kde není světlo čili pravda. Jakmile se světlo objeví tam, kde byla jen temnota, temnota zmizí. Jakmile zazní pravda, lež už se nemůže uplatnit. Jiná je situace u člověka, který žije v dualitě na planetě Zemi, která se nachází ve 3D. U něj může krátkodobě temná strana zdánlivě zvítězit právě kvůli nesprávnému pochopení významu svobodné vůle. Člověk si zkrátka může krátkodobě myslet, že si může „svobodně“ zvolit temnotu a lež. A právě kvůli tomu tady právě jsme. Člověk je obdařen svobodnou vůlí a je na něm, jestli ji využije, použije, zneužije nebo nevyužije. Nejčistší volbou je zvážit využití svobodné vůle a svobodně se pak rozhodnout nabízené možnosti nepřijmout, nezvolit, nevyužít. Temné síly jsou přítomny u každého rozhodovacího procesu, aby našeptávaly nesprávné alternativy. V dualitě jsou nezbytnou složkou pro vývoj duše člověka. Tyto temné síly jsou zastoupeny panem Egem, panem Rozumem a paní Logikou. Všichni jsou agenty materializmu, přišli ze 3D a jsou živeni pouze hmotou. Jsou to dobří sluhové, ale zlí páni. Jakmile se drží na uzdě a vymezí se jim jejich působnost, mohou být užiteční. Jakmile jim ale někdo prodlouží řetěz nebo je dokonce pustí ze řetězu, katastrofa je za dveřmi. Na světlé straně jsou Cit a všechna naše vyšší Já. V okamžiku, kdy Člověk vyslechne všechny přísedící, tedy pana Ega, pana Rozuma a paní Logiku a rozhodne se nenechat se jejich názorem ovlivnit a dál se řídit Citem, dojde k vyrovnání všech energií v sále a člověk cítí, jak jsou všechna jeho vyšší Já uspokojena všudypřítomnou spravedlností a harmonií. To je ten nejdůležitější bod naší existence, je to bod rovnováhy, bod spravedlnosti a Pravdy. Jen v tomto bodě jsme v souladu s celým vesmírem, prosyceni božskou energií a pod ochranou všech zákonů vesmíru.

BÝT a MÍT

Člověk by měl dělat jen to, co je správné. No jo, ale je tady ta nešťastná svobodná vůle, která poskytuje celou škálu velmi zajímavých povyražení. Jsou to lákadla a pozlátka temné strany, která člověka svedou ze správné cesty a dají mu zakusit kouzlo blyštivého, ale zrádného světa temné říše hmoty. Mnozí se nechají velmi rádi svést tímto směrem a myslí si, že když to tu je, tak proč toho nevyužít?! Jenže to je právě ten klam a past, který je tu pro člověka záměrně nachystán, aby byla prověřena jeho odolnost proti jakémukoliv druhu chtíče. Temná strana je symbolizována slovem MÍT a světlá slovem BÝT. Čím víc se využívá výraz MÍT, tím méně zbývá na význam BÝT.

BÝT je věčnost, MÍT je pomíjivost. Duše JE věčná a hmota je pomíjivá. Duše prochází transformacemi svého BYTÍ beze změn od věčnosti k věčnosti. Hmota prochází neustálou přeměnou. Něco vlastnit je v podstatě jen iluze, kterou vytváří temná strana. Duše nemůže nic vlastnit, ona jen JE. Jen člověk v dualitě si naivně myslí, že může něco vlastnit a MÍT! Obecně nelze nic vlastnit, takže to je jakýsi druh klamu. Je to potrava pro pana Ega, který vycházeje ze hmoty se cítí důležitější jako správce jiného kusu hmoty, vytržené ze svého pomíjivého světa. Ego je stejná iluze, jako hmota a jako pocit vlastnění hmoty. Virtuální realita promítaná v tomto světě těm duším, které to z důvodu vývoje potřebují.

Člověk má hmotné tělo, aby mohl využívat jeho sílu jako nástroj k práci s další hmotou, která je zde na planetě k dispozici k dočasnému užívání. Takže duše sídlí v pomíjivém těle a toto pomíjivé tělo si myslí, že může vlastnit nějakou jinou část pomíjivé hmoty? Trochu na hlavu, že? Hmota je zde na Zemi proto, aby zde mohla duše prostřednictvím těla zažívat pocity, které ve vyšších astrálních sférách nejsou možné. To ovšem neznamená, že se zde máme příliš zabývat hmotou a zapomenout na pravý důvod, proč tu jsme. To je velký problém, protože obrovské množství lidí právě hmotě podlehne a kvůli hmotě zapomenou, proč jsou zde.

Nejdůležitější je, uvědomovat si neustále a průběžně kontrolovat, jaký máme vztah ke hmotě. Kdo podlehne hmotě, nevzestoupí!

Mohu MÍT dům nebo mohu BÝT doma.
Mohu MÍT manželku nebo mohu BÝT ženě manželem.
Mohu MÍT děti, nebo mohu BÝT obdařen/obklopen dětmi.
Mohu MÍT saxofon nebo mohu BÝT saxofonistou.
Mohu MÍT rychlý vůz nebo mohu BÝT rychle u rodiny.
Už to chápete, o co tady jde?

Okamžik Pravdy

Je to nejdůležitější chvíle, kterou lze zažít. Někdo tento pocit nezažije ani za celou svoji jednu pozemskou inkarnaci a někdo takových okamžiků zažije hodně. Cílem je se v tomto dokonalém stavu nacházet co nejčastěji, co nejdéle, nejlépe TRVALE. Jde to, ale vede k tomu dlouhá cesta. Mimochodem, je to jediná správná cesta. Je nejpřímější a vede kolmo nahoru. Je plná nástrah, zkoušek, pastí, falešných zábradlí a neviditelných děr. Jen s bezmezným odhodláním, nezlomnou vírou a statečností lze po této cestě kráčet bez pádů a klopýtání. Ale stojí to za to jako nic jiného v tomto životě. Po nějaké době člověk objeví kouzlo této cesty a začne se mu tento druh turistiky hodně líbit. Pak už nechce nic jiného, než jít dál a oddávat se pocitům blaženosti, které při tom zažívá. Po čase on sám začne být tou Pravdou a nositelem světla a ostatní za ním jdou, jak krysy za krysařem. S každým navýšením jasu jeho světla chodí těžší a těžší zkoušky. On sám svým Bytím začne rozdělovat lidi okolo sebe. Některé přitáhne svým příkladem, jiní se od něj raději odtáhnou pryč, protože neunesou proud světla, který z něj vyvěrá a osvětluje a odhaluje jejich nesprávné cesty. Oni podvědomě cítí, že ta jejich cesta není správná, ale neunesou pohled Pravdě do očí, a tak raději bloudí po klikatých a potemnělých slepých uličkách. Pravda vytahuje vždy zdola nahoru. Ten, kdo jde stejným směrem, je Pravdou povznášen. Cítí se povznesen. Ten, kdo kráčí opačným směrem či padá dolů, cítí, jako by šel proti přirozenému proudu. Jde opačným směrem navzdory vnitřnímu hlasu pravdy, který může vnímat jako nepohodlí, které jej vnitřně rozpolcuje. Mnoho duší se bojí výšek, bojí se syrové Pravdy a raději přestanou poslouchat hlas pravdy, přetnou lana a nechají se přirozenou gravitací vrátit hluboko do hmoty, kde si myslí, že mohou vše. Tam lze lhát sám sobě, lze lhát i jiným, tam je možné úplně cokoliv. Otázkou je, za jakou cenu? Jediné, co tam možné není, je věčnost, síla světla Pravdy a euforie, kterou život v pravdě přináší. Pomíjivých pocitů je tam naopak spousta, ale všechny jsou jen slaboučkým odvarem skutečných pocitů ve světle. Duše tam trpí a úpí. Přesto trpělivě čeká, až se člověk nasytí, nabaží a prozře, ale čím déle to trvá, tím je šance na vzestup menší.

Nacházíme se v přelomové éře lidských dějin. Vše se zrychluje, čas se zkracuje a masky padají. Ti, co žili ve lži, a tudíž v temnotě, jsou odhalováni v reálném čase. To, co by někomu před dvaceti lety ještě prošlo, je dnes téměř okamžitě odhaleno. Pouta mezi lidmi upletena z vetchých materiálů se trhají, a naopak vznikají nové svazky svázané předivem a silným magnetizmem univerzální pravdy. Generační pokrevní svazky, které nejsou postaveny na principech spravedlnosti, se rozpadají mnohem snáze než přátelské vazby vzniklé před týdnem. Matky zatracují své syny, dcery opovrhují svými otci a bratři nedokáží vystát své sestry. Ti, co byli první, jsou poslední a ti, co byli poslední, mohou být první. Nastalo oddělování zrna od plev, velké čištění lidské rasy od pozůstatků genetických experimentů prováděných na bytostech planety Země po milióny let. Tato selekce vyčistí lidskou rasu a vznikne nové jádro budoucí civilizace postavené na duchovních principech, vesmírných zákonech, na pravdě, lásce ke všemu živému i neživému a na spravedlnosti. Už teď lze probíhající děje nazvat odklonem od hmoty, od temnoty a nicoty k Duchu, spiritualizmu a věčnosti. A to je teprve začátek, který mnozí ještě ani nezaznamenali. Tyto bytosti nechte být tam, kde jsou a neřešte je. Řešte sebe.

Každý den, každou minutu kontrolujte svůj postoj k pravdě. Přehrávejte si každou větu, každé slovo, ale i každou myšlenku a prověřujte, jestli je všechno v souladu a v rezonanci s pravdou. Budete-li opravdu chtít, poznáte ji snadno podle pocitů, jaké u toho budete zažívat. Zkuste si to a uvidíte! Neodkládejte toto největší rozhodnutí vašeho života ani o vteřinu. Udělejte revoluční rozhodnutí tady a teď, protože třeba už zítra může být pozdě. Prověřte své přátele, svou rodinu, své známé a zamyslete se, jestli se těšíte na setkání s každým z nich. Jestli ne, zjistěte proč a udělejte radikální řezy. Postavte se před zrcadlo a zeptejte se sami sebe, jestli děláte práci, která vás naplňuje a uspokojuje a chodíte večer domů sice unaveni, ale se skvělým pocitem naplněného dne. Ne? Tak to nedělejte a zítra tam už nechoďte. Začněte dělat to, co vás baví. Život nežijeme proto, abychom 1/3 prospali a 1/3 promarnili v práci, která nás tak ničí, že zbývající třetinu se musíme dávat dohromady.

Jestliže budou všechny vaše pohnutky správné, čisté, opodstatněné a pravdivé, otevřou se před vámi takové možnosti, o jakých jste ani nesnili. A nesnili jste o nich, protože jste nevěřili, že by něco takového bylo možné. Pamatujte, že pro vesmír není žádný problém dělat od rána do večera zázraky, které všechny odporují pozemským 3D fyzikálním zákonům. Tyto zázraky se dějí dennodenně právě těm lidem, kteří se rozhodli, že půjdou cestou pravdy. A rozhodli se, že se odevzdají plně do rukou nejvyšší spravedlnosti, naplnili se absolutní VÍROU a udělali ten klíčový první krok do propasti neznáma. Kdo to jednou zažije, už nikdy nechce zažívat nic jiného.

Jak začít?

Myšlenka, slovo, čin, úmysl – všechno, co člověk dělá, co říká, ale i jak přemýšlí, musí být v souladu s pravdou. To je právě ten „Život v Pravdě“, o kterém je tento článek. Začíná to právě tou jednou nenápadnou myšlenkou, která spustí proud mluveného slova. Jaká je myšlenka, taková budou i slova, jejich výběr a skladba. Ale i tón hlasu, emoční zabarvení apod. A podle toho bude vypadat i reakce toho, kdo to uslyší. Jestliže není myšlenka v souladu se slovy, je to lež! Totéž i činy. Činy musí být rovněž v souladu se slovy a současně i s myšlenkami. Člověk, který nějak myslí, něco jiného říká, a ještě to není v souladu s tím, co dělá, je lidská troska, duševní mrzák a bezcenná existence! Typickým příkladem je náš současný politik! Podívejte se, jak vypadali, když vstupovali do politiky a podívejte se, jak vypadají po 4 letech nepřetržité schizofrenie a života ve lži. Ale nenechme se ukolébat, že to jsou jen politici, kteří žijí v totální lži. Takové lidi najdeme na každém kroku. Ačkoliv nejsou tak na očích jako ta verbež ve vládě, mohou na tom být klidně i hůř.

1. Činy – Většina uvědomělých lidí chápe, že činy by měly být v souladu se zákony pozemskými, mravními i vesmírnými. Že se lidi nemají zabíjet, ani jíst, ani prodávat do otroctví nebo na náhradní díly, uvědomělý člověk chápe. Přesto se takové hrůzy odehrávají na planetě každou minutou. Ročně mizí milióny dětí v podzemních tunelech a další milióny lidí končí jako sexuální otroci nebo zdroj náhradních součástek pro „elitu“. Ti, co tohle provádí, nejenže nejsou uvědomělí, ale ani to nejsou ve většině případů lidé. Někdo může namítnout, že píšu o extrémech, že běžný člověk takové věci vůbec nedělá. Tomu namítači bych chtěl vzkázat: Mnohem horší je, hrát si na pštrosa a dělat, že se mě to netýká, než se podívat drsné pravdě přímo do očí a začít se podle toho chovat. Až se za chvíli provalí pravda o tom, co dělali všichni současní političtí představitelé, celeblitky, sportovci a další lidský odpad zcela běžně, tak jak se pak budete cítit, že jste před tím obludným zlem záměrně zavírali oči? Jak už jsem psal v jednom z mých článků – tomuto postoji se říká kognitivní disonance a bude to bohužel zřejmě převládající pocit většiny lidstva v blízké budoucnosti.
   Ono to neplatí jen pro extrémní případy, ale úplně stejně i na krádeže. Krádež si většina lidí představuje tak, že lupič ukradne kabelku staré paní a utíká s ní pryč. Jenže krádež je, i když vidím, jak v obchodě vypadne nějaké paní desetikoruna a já ji zvednu a nechám si ji; pokladní se při markování sekne o stovku, já si toho sice všimnu, ale neřeknu jí to; krádeží je i vytištění soukromého dopisu v práci bez dovolení nadřízeného; nebo jízda firemním autem na soukromý nákup, pakliže to není šéfem výslovně dovoleno. Ani krádežemi to však zdaleka nekončí. Nesprávným činem může být i chování řidiče na silnici, kdy například bezohledně vybrzdí toho za sebou, jízda na červenou, jízda pod vlivem alkoholu a další. Další skupinu činů, které jsou proti vesmírným zákonům, a které jsou hodně závažné, je nošení jakéhokoliv otrockého náhubku, pakliže nejsem lakýrník, poškozování si zdraví nesmyslným testováním na vir, který neexistuje. Vrcholnou debilitou je, nechat si do těla vpravit smrtící koktejl, abych se ochránil před neexistující nemocí. A pak bychom přes kvalitu odvedené práce v různých profesích mohli pokračovat donekonečna a nacházeli bychom další a další příklady, hovořící o úpadku lidské společnosti. A to jsme jen u té nejjednodušší složky pravdy – u činů.
2. Slova – Z té množiny uvědomělých lidí, kteří ví, že nemohou páchat zlo-činy, které by nebyly v souladu s jejich svědomím, je jen část lidí schopna pochopit, že pro slova platí totéž. Slovo je mocné, mnohem mocnější, než si mnozí dokáží představit. A právě proto si mnoho lidí neuvědomuje důležitost volby slov. Slovo je energie a frekvence vyslaná člověkem do vesmíru, slovo je mocný nástroj, který dokáže uzdravit, ale i zabít. Naši dávní předci používali mnohem vyspělejší formy komunikace. Dorozumívali se telepaticky i verbálně, jejich jazyk i písmo bylo frekvenčně bohaté a dokonalé tak, že posluchač nebo čtenář měl před sebou při poslechu nebo čtení prostorový hologram. Jak lidstvo degenerovalo, tak přicházely i zásahy do našich dokonalých jazyků, záměrně byla odstraňována důležitá slova a písmena, až obraznost zmizela úplně. Nejvíce se na této tragédii podepsaly všechny církve, její inkvizice a představitelé, ze kterých budu jmenovat aspoň ty dva debily-Cyrila a Metoděje, které dodnes ještě někteří chudí duchem oslavují! Z původního dokonalého nástroje bohů (dokonalé soustavy písmen neboli abecedy) zbyl jen současný osekaný paskvil, s jehož omezenými možnostmi se vám právě snažím něco důležitého sdělit.
   Každé slovo by mělo být správně chápáno jako zákon, jako smlouva, jako slib podepsaný krví. Dnes je nebezpečné uzavírat smlouvy ústně, protože jakmile se to druhé straně přestane vyplácet, vyplázne na vás jazyk a když se budete chtít soudit, udělá totéž i soud. A i když to budete mít písemně, stejně není jisté, že to nedopadne podobně. Takový šikovný právník vás zbaví všech průšvihů za třicet stříbrných a nějaká morálka? Ha, ha, co to je? Kdo z dnešních mužů, u kterých by to měl být základní charakterový rys, dokáže dodržet každé svoje dané slovo neboli slib? Slovo má dnes tak malou váhu, že ani nemá smysl očekávat jeho naplnění. Ti, co to uměli, už bohužel nežijí.
   Úpadek slovesnosti dokonala naše současná mladá generace, která pomocí temných technologií dala našemu ještě pořád krásnému jazyku poslední ránu z milosti. Zavlekla do jazyka stovky primitivních anglikanizmů, zkratek, memů a dalších úchylností. Když čtete komunikaci -náctiletých, buď tomu vůbec nerozumíte nebo se vám chce zvracet. Podívejte se do mobilu vaší dvanáctileté dcery a jásejte, že úpadek jazyka právě skončil tím, že už hlouběji nejde klesnout. Myslím si, že komunikace makaků v Amazonii je na mnohem vyšší úrovni. Proto se obávám, že už tento odstavec bude pro některé jedince obtížnější než ten předchozí.
   Každý obyvatel nějakého národa, by měl ovládat svůj domorodý jazyk. V Čechách si to zřejmě myslí už jen málokdo. Čeština upadá i v oficiálních sdělovacích prostředcích, v televizi, v rádiu i na velkých celostátních internetových portálech. To, že se tam prezentuje čistá lež a zlo, je věc jiná, ale mělo by se to aspoň prezentovat správnou češtinou. Od dětí vím, že čeština upadá na všech stupních škol a dokonce, čím vyšší školství, tím více. Dokonce je tam přítomno i více individuí s řečovými vadami. Polovina profesorů si buď šlape na jazyk, ráčkuje, koktá, šišlá nebo jinak retardovaně zadrhává. Ti, kteří by si za starých dobrých časů ve školství ani nevrzli, dnes ovlivňují naše děti. Pročpak asi? Koneckonců o úrovni vzdělávacího systému nemám vůbec žádné iluze, psal jsem o tom v článku o Školství.
   Gramatické chyby, které by dříve dělaly jen děti, dnes standardně dělají dospělí. Když čteme některé příspěvky na webu, tak by se uživil i překladač z idiotštiny do češtiny.
   Proč to píšu? Když neovládáte vlastní jazyk, tak nemůžete pomocí něj pravdivě vyjádřit žádnou myšlenku! To je stejně nemožné, jako kdyby chtěl hudební skladatel vyjádřit svoje nejniternější pocity pomocí hudebního nástroje, který neovládá! Dopadne to tak, že člověk vlastně LŽE mnohem více, než by lhal, kdyby aspoň jazyk ovládal. Jak může například někdo říct: „To bylo strašně krásný!“ Vždyť je to čistý oxymóron neboli protimluv neboli lež! Nebo napíše kritiku nějakému politikovi a začne dopis: „Vážený pane XY“… Lež, jako věž, a to hned na první řádce! Vy si snad vážíte nějakého politika? A za co? Další: „To jídlo bylo hrozně dobrý!“ Tak hrozný nebo dobrý?? V běžném americkém filmu dostane hlavní hrdina 3 zásahy z útočné pušky M16 do hrudníku a hned se tam objeví jeho spolubojovník, aby se ho zeptal: „Si v pohodě?“ a on mu většinou odpoví: „Jo!“ Tak v těchto chvílích už opravdu nedokážu udržet iluzi, že jsem ještě mezi lidmi.
   Lidi, vzpamatujte se a začněte se chovat ke svému jazyku s úctou a pokorou! Pište i ty jednoduché eSeMeSky správně česky a dětem netolerujte jejich styly. To jim radši zabavte mobily. Dost na tom, co nám z jazyka zůstalo po těch tisíciletích záměrných zásahů, tak ho ještě přece nebudeme hanobit vlastním přičiněním psaním přiblblých haštagů.
3. Myšlenky – Přistupujeme k nejobtížnější části „života v pravdě“ a tou je čistota našich myšlenek. Netroufám si ani odhadnout, kolik lidí dokáže koncentrovat svou mysl tak, aby nevznikaly nežádoucí myšlenky a ty, které vznikají, aby byly v souladu se vším ostatním, tj. se slovy, činy a s celkovým bytím člověka. Možná bude pro někoho důležité vysvětlit, co si má pod tím všechno představit.
   Představte si muže, který se chová ke své ženě moc hezky, nosí jí dárky a květiny, říká jí, jak ji miluje a mluví s ní celkově navenek velmi pěkně, takže všechny její kamarádky jí ho závidí. Jenže už nevědí, že je to jeho čistá vypočítavost, protože ji nemiluje, jen ji potřebuje jako služku doma na práci. Myslí na jinou a v posteli si představuje sex s kolegyní z práce. Znamená to, že myšlenky nejsou v souladu ani se slovy, ani s činy, takže ten člověk je pokrytec a lhář. Také podle toho špatně dopadne. Jestli jeho žena není dostatečně vnímavá a neodhalí to, tak dopadne špatně také.
   Dalším příkladem může být člověk, který nesnáší svou práci, dělá ji jen kvůli penězům, ale tváří se, jak ho to baví, jak tím žije! Opět, lhář a pokrytec! Dítě, které se nechá od rodičů dotlačit k tomu, že bude hrát závodně tenis a nebaví ho to, nedostane se nikam, i kdyby ho mlátili 3x denně.
   Příkladů by se dalo vymyslet tisíce, počínaje „matkou“, která se cítí být okradená o bouřlivé mládí a projevuje se to na přístupu k dítěti, kdy mu dává nepřímo najevo, jak kvůli němu trpí, až po šéfa, který nesnáší své zaměstnance, ale přesto je plácá po zádech, protože je potřebuje. Přetvářka, faleš, pokrytectví, lži… jsou všudypřítomné ingredience dnešní doby. Dokonce těch, kteří takto žijí, je tak obrovské množství, že se to už stalo normou a ten, kdo to tak nedělá, je bohužel anomálie společnosti a „divnej“.
4. Úmysl – To všechno jsou příklady křivého myšlení, myšlenek, které nejsou v souladu se slovy, ani s činy. Pak je zde ještě další faktor, který může zničit konání jakéhokoliv člověka, a to i když budou v souladu myšlenky se slovy a s činy, a to je ÚMYSL. Rozebrat detailně vše okolo úmyslu, by mohlo být téma na samostatný článek. Pro tuto chvíli se tedy jen omezíme na konstatování, že existují tři úrovně úmyslu – čistý, dobrý a špatný. Čisté myšlenky se mohou vytvořit jen na základě čistého úmyslu. Z čistých myšlenek se zrodí slova a věty, které lahodí duši, a to se může stát krásným základem pro ušlechtilé činy. Dobrý úmysl je ten, který je sice v zájmu dobra, ale nerespektuje svobodnou vůli člověka, kterému je dobro vnucováno. No a špatný úmysl je asi každému jasný – je to nějaký druh sobeckého a bezohledného zájmu jednotlivce bez ohledu na všechno ostatní. Kariéra, peníze, a to všechno přes mrtvoly a po mě potopa.

Udržet krb svých myšlenek dlouhodobě čistý, je pro většinu lidí velmi obtížné. Musí se na tom pracovat postupně a systematicky. Jakmile se do mysli vloudí něco, co tam nechceme, musíme se ptát proč to tam naskočilo a zjistit příčinu, či poselství. Kousek po kousku měnit svoje myšlení a čistit i všechna členitá zákoutí své mysli. Někdo to dokáže za měsíc, někdo na to potřebuje desetiletí. Dnes už nikdo tolik času nemá, protože planeta vzestupuje do 5D a s ní i vše ostatní. Kdo tento vlak nestihne, zůstane ve 3D. Vesmírný jízdní řád nemám k dispozici, abych věděl, jestli budou v budoucnosti ještě vypraveny nějaké další vlaky. Radši bych to neriskoval a nasedl bych hned teď.

Shrnutí

Život v pravdě je plné pochopení všech jeho součástí a jejich uvedení do běžného života. Není třeba sedět v lotosovém sedu a meditovat, je třeba normálně žít, radostný a šťastný život na tomto pravdivém principu. Jestli si někdo myslí, že život v luxusu, přepychu a přebytku je něco fantastického, tak ho mohu ujistit, že je to asi takový rozdíl, jako číst o sladkém medu a jíst ho.

Marasmus a zvrácenost současného světa je důsledkem odklonu od pravdy, pomýlení pojmů, života ve lži, v temnotě a v materializmu. Jakmile začnou lidé říkat pravdu, bude to mít dominový efekt na všechny sféry života i na ostatní lidi, kteří ještě pravdu říkat neumí.

Reptiliáni by nikdy nemohli na světě rozpoutat žádnou nesmyslnou pandemii, protože by se to zaseklo na prvním politikovi, který by odmítl převzít úplatek od WHO za to, že rozpoutá ve své zemi peklo. I kdyby to přešlo přes tohoto politika, hned by se to zarazilo na novinářích, kteří by o tom okamžitě informovali širokou veřejnost a bylo by po všem. A kdyby se to dostalo přes novináře, tak by to nepochybně zastavili doktoři, kteří by nebyli ochotni se stát nástrojem genocidy lidstva. Jenže všichni žijí ve lži, a proto to dopadlo, jak to dopadlo – špatně! Všechny instituce od politiky, přes ministerstva, až po doktory, učitele a policii se ukázaly jako zcela zbytečné, sloužící zájmům úplně někoho jiného, než jsme si doteď mysleli.

Co je horší: žít ve lži s manželkou, kterou nemiluji a jsem s ní jenom proto, že „máme“ společný majetek, kterého se nechci vzdát nebo jí říct narovinu, že už ji nemiluji a že odcházím, abychom si oba mohli zařídit šťastnější život? Kdo odpoví, že je horší druhá možnost, tak je mi ho líto, protože nic nepochopil.

Závěr

Vy, kteří chápete význam napsaného vězte, že už není čas dál vyčkávat a je nezbytné začít konat ve jménu Pravdy. Osvobodit se z okovů všech klišé, přetvářek a pokryteckých rolí. Je nutné tady a teď začít říkat pravdu, řídit se pravdou a žít v pravdě, přestože taková změna může být z počátku velmi nebezpečná. Jakmile vytrváte a bude prověřena vaše odhodlanost, budou nad vámi už navždy bdít velmi mocné bytosti, které pak už nikdy nedovolí, aby se vám stalo něco, co by nebylo v souladu s nejvyšší spravedlností.

A to je přesně váš úkol v tomto životě.

Nepromarněte jej!