Láska, sex a rozvody

Na úvod aktuální zprávy

Temný systém Matrix se právě hroutí ve smrtelných křečích k zemi a zbývají mu do konce poslední dny, maximálně týdny. Už se mi ani nechce psát o hrůzách, které tento odporný systém způsobil, už se mi nechce psát ani o idiotských zkorumpovaných bezvládách a ani o debilních vakcinovaných spoluobčanech. Všichni dojdou za chvíli spravedlnosti nejvyšší – politici budou popraveni a idioti se popravili sami. (Pfizer uvádí ve svých studiích životnost očkovaného debila až 2 roky! Co tady s nimi budeme tak dlouho dělat, když jsou tak nebezpeční?)

Kladu si jen pořád dokola otázku – kolik nás tady nakonec vlastně zbyde? K dnešnímu dni je celosvětově naočkováno 1,4 mld lidí! Předpokládejme, že vakcíny byly namíchané: 2/3 smrtících a 1/3 placebo. Byla to loterie, kdo si co vytáhl. Miliarda lidí to má tedy spočítané bez pardonu, dalších 30 % to přes spike proteiny a masivní testovaní schytá také. Vychází mi tak odhadem 4-5 mld přeživších. Planeta už opravdu přelidněná nebude, průměrné IQ vyskočí o 20 a srážka s blbcem bude mnohem méně častá.
Od této chvíle bych chtěl psát o tématech, která budou důležitá hlavně po pádu systému. Jak žít po novu, jak si najít partnera, jak nedělat chyby, jakou si zvolit práci… A dnes začneme tématem nejdůležitějším a tím je LÁSKA a SEX. Nejsilnější hybné síly lidstva, co svět světem stojí. Anebo to tak vždycky nebylo?

Rozvod

Rozvod bych definoval jako administrativní proces, který řeší na základě právního systému v dané zemi administrativní, právní, sociální, ekonomické a lidské důsledky rozchodu manželů. Samotný proces mi nepřijde až tak závadný, jen kdyby v něm nebyly jakýmkoliv způsobem poznamenány děti. Na druhou stranu je někdy manželství tak toxické, že je pro děti vysvobozením se z tohoto stavu dostat. V každém případě si všichni zúčastnění odnesou do dalšího života psychické škrábance. Jestliže existují svatby, tak musí existovat i protijed – rozvody. Na rozvodu by asi nebylo nic špatného, kdyby jich nebylo tolik. A o tom bude tento článek – aby jich bylo v budoucnu co nejméně.

Dostaly se mi do ruky statistiky rozvodovosti v České republice. Je to dost hororové čtení! Rekord byl dosažen v roce 2010, kdy rozvodovost poprvé přesáhla 50 %, což znamená, že se rozvádí více než každé druhé manželství.

Protože jsme na Křesadle, kde se liberalizmus, demokracie, LGBT a další zvrácenosti nepěstují, tak se na to podíváme pěkně do hloubky a pojmenujeme si příčiny, proč se to děje.

Vnější vlivy

Je to jako se vším. Systém vytváří prostředí, nastavuje podmínky a parametry a lidi těmto vlivům podléhají. Už jsme si to řekli mnohokrát, ale opět to zopakujeme: Čeho chce „systém“ dosáhnout v oblasti rodiny? Co nejvíc spořádaných a bezproblémových manželství, která budou pevným základem pro výchovu zdravých a silných dětí. Že né? To byl pochopitelně vtip a museli bychom být v 5D, aby to mohlo tak být. Systém potřebuje chaos, destrukci, zoufalství, zbídačené a zoufalé matky samoživitelky na hranici přežití, potřebuje zapojit do řešení sporů fašistickou sociálku, psychology, právníky, soudy, exekuce, tahanice o majetek apod. Šťastná rodina je pro systém jak česnek na upíry!

Jaké prostředky používá systém pro rozvrácení rodiny?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá a složitá zároveň. Systém na všem pracuje systematicky již od dětství každého jedince. Zjednodušeně se to dá říct tak, že dělá všechno proto, aby vychoval čistě materialistická individua, u nichž potlačí duchovní stránku. To bohatě stačí na zničení každého života! Vše ostatní se pak už stane samo od sebe, jako důsledek tohoto chybného nasměrování.

A teď to rozvedeme dopodrobna. V podstatě to začíná školou, kde se rozvíjí pouze levá mozková hemisféra, takže: rozum, ego, logika, soutěživost, standardy, stádní myšlení apod. Slova jako jsou individualita, kreativita, cítění, láska, spravedlnost, úcta, jsou vytěsněna ze života. Děti jsou neustále škatulkovány, zařazovány, hodnoceny a je jim snižováno sebevědomí. Jakmile začne některé dítě vyčnívat, zažije peklo na zemi v podobě šikany a zesměšňování ze všech stran. Dítě koluje mezi ředitelnou, psychologickou poradnou a rodiči a většinou v tomto procesu utrpí takové tržné rány na duši, že si to v sobě nese celý život. Nikdo z uvedených mu totiž nedokáže poradit. Rodiče jsou v dnešní době tak duchovně zaostalí, že mají problémy i sami se sebou. Ředitel je ve většině případů součástí a nástrojem zvráceného systému a má tak omezené pravomoci, že i kdyby byl osvícený jak vánoční stromeček, stejně to nemůže správně vyřešit. A psychologičtí poradci? Ty speciálně vychoval a zřídil systém přesně k tomuto účelu – nelze od nich očekávat nic jiného než zase jen systémový materialistický přístup na hony vzdálený od potřeb dítěte. Ale to je cíl, takže všichni hrají jen jim přidělené a schválené role. Jestliže se nějaký osvícený člověk začne chovat jinak, než jak je systémem nastaveno, jeho dny jsou sečteny. Jako příklad uvedu statečného pana ředitele Mgr. Ivana Semeckého z waldorfské školy v Semilech, který chtěl ochránit děti před stupidním nošením roušek a před ještě stupidnějším a nebezpečným testováním ve škole. Byl vedením města odvolán! Místo aby se za hrdinného ředitele postavili rodiče všech žáků a nedovolili jeho odvolání, tak se rozdělili na dva tábory a bojují mezi sebou. Jediné správné řešení by bylo společně vlítnout na radnici a vyhodit ty úředníky z magistrátu! V Semilech je hodně tupců, ale nejen tam!

Většina dětí odchází ze školského systému do života s jasně stanovenými prioritami: vyhrává ten, kdo má ostré lokty (nebo alespoň jeho otec je má), nebere na nikoho ohled, stará se jen sám o sebe a urve, co se dá, protože v džungli nejlépe přežije predátor. Za prachy si koupíš všechno a až budu právník, tak vám to všem spočítám.

A teď mi to zkuste vyvrátit! I kdybyste znali nějaký příklad, který bude hovořit o tom, že to není tak hrozné, tak mi ale určitě dáte za pravdu, že jsou to pouhé výjimky, které na celku nic nezmění.

Takže tady máme mladé lidi vyvrhnuté do reálného života školským systémem a většinou s nulovou duchovní výbavou od svých rodičů. Nic neumí, nic nevědí, netuší, kdo jsou, proč tady jsou a co mají dělat. Okolo nich je jen spousta lákadel, hromada možností a cest, ale není nikdo, kdo by jim dokázal poradit a ukázat tu správnou. A tak do toho vletí a dělají co umí, aby přežili, a aby se měli dobře. Tyto mladé lidi z toho v žádném případě neviním, ale viním jejich rodiče! Styďte se, vy duševní mrzáci! Pořídili jste si děti a teď si s nimi nevíte rady!

Příklad, na kterém chci demonstrovat principy dnešních vztahů:

Kluk, 20 let, spousta testosteronu, rychlé auto, pařby, sex a parta jemu podobných okolo něj. Zájmy: auta, ženský, prachy, občas drogy, hodně „přátel“ na sociálních sítích… jinak nic.

Holka, 20 let, komplexy překryté makeupem a líčením, na všech platformách fotky se stejně našpulenou pusou nebo se stejným úsměvem číslo 2, plná hlava nesmyslných ideálů. Zájmy: oblečení, líčení, iPhone, selfie vždy, všude a s každým (i s jídlem) a syndrom „čekání na prince“.

A teď se tyto dvě DĚTI dají dohromady a každý začne hrát roli, kterou si myslí, že by měl hrát, a o které si myslí, že se od něj očekává. Na obou stranách se odehrává mizerné herecké vystoupení, které s přirozeným chováním nemá absolutně nic společného. Jedna prázdná schránka má poměr s druhou prázdnou schránkou. Jedna druhou oslňuje svým vzhledem, ale obě se bojí otevřít, aby neprasklo, že jsou zcela prázdné. Jsou to dvě hezky zabalená NIC! Vztah trvá tak dlouho, dokud mají oba chuť hrát divadlo. Jakmile jeden z nich přestane hrát, stává se pro toho druhého náhle a nepochopitelně divným a vztah končí. Je to podvod, přetvářka, pokrytectví, lež. Není možné, aby to dopadlo jinak než špatně.

Charakteristickým rysem těchto vztahů je povrchnost. Jsou založené a postavené výhradně na vzhledu a na parametrech svých těl. Nic jiného se neřeší, ani nehledá. Kluk potřebuje mít holku, která odpovídá současným módním normám, aby mezi svými kamarády obstál. Jestliže se vypracoval na určitou pozici v partě, tak s nějakou ušlápnutou brejlatou puťkou by o svou pozici mohl snadno přijít. Holka také potřebuje atraktivního kluka, aby se s ním mohla všude fotit a ukázat svým kámoškám, že ona ulovila toho nejlepšího. Většinou pro ni není tím nejlepším ten, který je premiantem třídy a jako koníčka má anorganickou chemii. Bývá to pravý opak: sprostý a hlučný grázl s velkými svaly, s velkou autoritou mezi jeho zakomplexovanými kamarádíčky, tetováním na rukách i jinde, rychlým autem, a ještě rychlejším penisem. Cílem je, aby jí všechny holky toho kluka záviděly, protože mírou závisti se měří její úspěch. Opět se nic jiného neřeší, o nic jiného nejde, protože se ani neví, že by mělo o něco jiného jít.

Módní trendy

Mladí lidé nepřetržitě řeší módu, módní trendy, tělesné proporce, co se nosí, co se nenosí, značky, „Ten je úplně nemožnej!“ nebo „Co to má zase na hlavě!“… Dělají jen to, co považují za IN a COOL a TRENDY, a dokonce i všechny používané výrazy okolo musí odpovídat současné módní vlně, jinak se okamžitě zjistí, že je dotyčný nebetyčně mimo neboli OUT a trapný. Tato mládež vůbec netuší, že absolutně všechno, co uznává, obdivuje, používá, kupuje, jak mluví, jak se chová, co se jí líbí a co naopak nelíbí, je čistě a výhradně produktem systému. Systém si s těmito dětmi hraje jako kočka s myší a pravděpodobně se asi i baví tím, jak to všichni žerou. Mladí lidé si naivně myslí, že si něco svobodně určují, ale vše je dopředu geniálně naplánováno do posledního detailu včetně účesů, délky řas, tvaru nehtů, mírou přes prsa a přes boky, oholených nohou (a nejen jich), vůní, kosmetiky… Tohle všechno je jim pod tlakem natlačeno do jejich podvědomí prostřednictvím programování a ovládání mysli MK-ULTRA přes telefony, počítače, televize, úsporné žárovky a současně i do vědomí pomocí reklam, hudebních klipů, videí a filmů. Je jim to prezentováno nejen jako současný trend, ale jako pevná platforma, od které se všechno odvíjí. V tom dnešní mladí vyrůstají, to je do nich tlačeno od rána do večera a oni rádi podléhají. Přizpůsobují pak tomu vše: svůj vzhled, váhu, míry, životní styl, žebříček hodnot, oblékání, stravu, způsob trávení volného času a samozřejmě také mluvu.

Mezi mladými lidmi vládne taková autocenzura, že si nepustí mezi sebe nikoho, kdo není stejný jako oni. To už by někdo musel být hodně sebevědomá individualita, aby se rozhodl, že se oblékne úplně jinak a přišel v tom někam na párty! Prostě by se mu smáli hodinu v kuse a dotyčný by byl „vyloučen“ neboli vyautován. Při tom by měli být nejvíc k smíchu právě ti nejortodoxnější uctívači jakékoliv módy a globálních značek.

Analogie

Když je kluk pracovitý a ctižádostivý, vydělá peníze nebo založí firmu, tak se všechno opakuje, jen o nějakou tu úroveň výš. Už jsou to dražší auta, motorky, barák, postavení, známosti a k tomu patří doplněk – přítelkyně nebo manželka, záleží na věku. Parametry musí být jak u auta, tak u manželky pořád velmi vysoko: luxusní vzhled, vysoký výkon a velká spotřeba! Společenské postavení si to vyžaduje.

Když je „zahnízděno“, přijdou do toho děti. A často to také na tomto bodě začne drhnout. Ona původní krasavice se štíhlým pasem má najednou o 20 cm širší boky a na fotkách z Malediv to už tak pěkně podle něj nevypadá! On začíná být docela naštvaný, protože vydělávat na všechny potřeby manželky, a ještě i zajišťovat potřeby dětí, se mu začíná zajídat. Je trvale podrážděný a stres zahání jídlem nebo alkoholem. Přestává být pro ni ideálním princem a ona pro něj už taky není tak atraktivní, jako byla na začátku.

Naše milá ex udělala mezitím velmi důležitou životní zkušenost a vyhodnotila situaci tak, že si vybrala špatně, protože za všechno mohl on! Zřejmě to nebyl ten pravý PRINC. Je rozvedená, má 2 děti, čtyřicítku na krku, ale nemá se špatně, nějaké peníze od exmanžela dostává, a tak hledá dál a většinou ve stejných vodách, takže se dá předpokládat, že si narazí podobného ignoranta a materialistu. A vše se opakuje, dokolečka, dokola.

Všichni nepochybně přesně tyto příběhy znají v nekonečných variacích a obměnách. Všichni máme tyto lidi okolo sebe. Jsou to ty nejtypičtější vztahy a manželství, které nejvíce plní statistiky rozvodovosti a vyrábějí obrovské množství trvale nešťastných lidí a stejně nešťastných a zoufalých dětí. Tyto děti pak následně chodí do škol, kde šíří zcestnou materialistickou životní filozofii svých rodičů, udávají „módní trendy“ a šikanují všechny ty, kteří nejsou stejní jako oni. Je to taková líheň neštěstí a zoufalství, s každým rokem horší a s každou generací vytvářející nové a tragičtější příběhy. Tito lidé si neváží jeden druhého, neváží si v podstatě ničeho, nevědí, co je to skutečná Láska. Nevědí, jaký je rozdíl mezi milováním a sexem a v podstatě lze říct, že ani neví, jak má vlastně sex vypadat. Naivně si myslí, že to ví, protože viděli stovky druhů porna, ale těžko jim dojde, že je to zase jen hra systému, které totálně naletěli. Pročpak by asi systém produkoval tak gigantické množství porna, kdyby tím nesledoval jasný cíl? Na rozdíl od běžných lidí systém nedělá nic zbytečně! Tito lidé tedy žijí podle obecně uznávaných norem ve všech oblastech, tudíž i podle norem, které systém nastavil pro sex. Žijí v obrovském omylu, bludu a iluzi. A ve stejných bludech také zemřou.

Sex, nevěra a telegonie

Hlavním cílem systému je odvést myšlenky mladých lidí od sebe sama, od vlastního já, od hledání smyslu života a zacílit je jen určitým a pro systém žádoucím směrem, a to co nejdříve. Tím směrem je sexuální oblast. Čím dříve do ní dospívající „proniknou“, tím lépe. Bylo by jim rozhodně k smíchu, kvůli jakým „intimnostem“ byla před převratem (1989) na obrazovce hvězdička jako označení mládeži nepřístupného filmu. Dnes už běžně malé děti koukají na téměř nahé popstars svíjející se před kamerou v hudebních klipech. I filmové scény postrádají prostor pro fantazii, protože je zkrátka vidět všechno. Výsledkem je otupělost ve vnímání erotiky a z té otupělosti vyplývající následná honba za sexuálními zážitky. Dokonce i známí sexuologové veřejně hlásí úplné nesmysly a tím utvrzují lidi v jejich úchylkách. Například nevěra – dnes již zcela běžná a dokonce mnoha páry i běžně tolerovaná záležitost. Jsou experti, kteří vám budou vyprávět, jak je nevěra užitečná pro udržení vztahu! Aby se prý předešlo stereotypu a manželství se utužilo! Jsou páry, které se společně dívají před sexem na porno, aby se partneři patřičně nabudili a měli pak se sebou navzájem jednodušší práci! Mnoho lidí vám bude tvrdit, že nevěra je úplně v pořádku, když se to ten druhý nedozví. Jeden sexuolog je svým výrokem „Zatloukat, zatloukat a zatloukat a když to praskne, tak zatloukat!“ dokonce i po generace populární. A populární je jen proto, že lidem říká přesně to, co chtějí slyšet. Kdyby začal tvrdit, jak je to všechno závažné provinění a škodlivé pro vztah, tak by si v médiích ani nevrznul a nikdo by ho nebral vážně. Jinými slovy se stal součástí a nástrojem systému, je jím placen a plácá i jejich žvásty.

Protože já určitě součástí systému nejsem a můžu psát pravdu, tak vrátím ten vykolejený vlak jménem „Nevěra“ zpátky na koleje a napíšu natvrdo, jak je to správně:

Nevěra se rozděluje na fyzickou a duševní. Obě jsou velmi podobně závažné a jsou to jedny z nejhorších přestupků proti vesmírným zákonům. Ty platí ať se to někomu líbí nebo ne a bez ohledu na to, co tady na naší planetě který blbec vykládá. Prostě fyzická nevěra je nejhorší možná zrada partnera a po ní už by měl následovat jen rozchod, rozvod, definitivní konec a nic víc. Velmi podobné a devastující účinky na vztah má i nevěra duševní, kde bohatě stačí, že si jeden z partnerů jen pohrává ve své hlavě s erotickou myšlenkou na někoho jiného. Stejný průšvih je, když si třeba jeden z partnerů při sexu představuje pod sebou nebo nad sebou někoho jiného nebo se dívá na porno a nebo dělá jakékoliv jiné prasárny, které si určitě všichni domyslí. Duše nevěrného partnera a duše podváděného partnera všechno sledují on-line a následné zapírání a lež situaci vždy jen zhorší. Jestliže podváděný partner toleruje nevěru, pak je to otupělý jedinec bez vlastního názoru, bez charakteru a bez jakékoliv lidské hodnoty. Kus hadru na podlahu! Kvůli existenci takových tvorů může nevěra pořád dál existovat. Kdyby nebyla nevěra tolerována nikdy a v žádné podobě, tak by byla vymýcena velmi rychle. Provádět nevěru a tolerovat ji, je stejná zvrácenost, bezcitnost a hnus!

V sexu rozhoduje kvantita, exotika, zvrácenost, úchylky, o kvalitě se nelze vůbec bavit. Pornoprůmysl proniká do všech oblastí života velmi záhy. To zároveň vytváří v mladé generaci pocit, že čím dřív, tím líp, protože co když už teď o něco přicházím? Holky se už běžně v osmé třídě jedna druhé chlubí, že to „poprvé“ už mají konečně za sebou, kluci, kteří ještě v osmnácti nemají pár zářezů na pažbě, začínají přemýšlet, jestli nejsou nemocní nebo teplí. O tom, že si většina teenagerů to svoje „poprvé“ ani nepamatuje, protože… , o tom ani nemluvím. A přitom zrovna to poprvé je pro budoucí život obou zúčastněných doslova rozhodující. Věděli jste to? Řekli vám to vaši rodiče? Asi ne, tak vám to povím já: telegonie znamená energetický podpis muže na ženě při prvním sexuálním styku (i chráněném). Při tom se přenese 95 % veškerého rodového potenciálu prvního muže. I když má pak žena jiné další sexuální partnery a pak otěhotní s kýmkoliv dalším, podpis prvního muže zůstává a přebije všechno. Není to často jen energie, co se přenesla, ale i podoba. Proto se někdy stává, že dítě není svému otci podobné ani trochu, anebo se bělošskému páru narodí černoušek, protože prvním partnerem matky byl černoch. Za časů našich slovanských polobožských předků se o tom vědělo a této vlastnosti se hojně využívalo. Židé strkali svoje dcery slovanským mužům až do jejich postelí, aby svoji židovskou rasu a krev vylepšili a rozšířili její působnost! Když už jsme u toho: Víte, proč je u Židů běžná obřízka? Obřízkou se zastaví duchovní vývoj muže a celý jeho další život se tím ukotví pevně v materializmu, bez možnosti tento handicap dohnat. Proto jsou Židé těmi nejlepšími a také nejbezcitnějšími obchodníky! Předkožka zkrátka není jen kus zbytečné kůže, ale je to místo volby: Peníze nebo Láska.

Co je tedy vlastně na těchto lidech špatně?

Zdánlivě na nich není nic zas tak špatně, ale jejich životy bych označil jako zcela zbytečné a promarněné. Oni se nechali vtáhnout a pohltit materialistickým světem, aniž by si uvědomili, jak moc je to zavede na scestí a dál už jsou jen pomyslnými křečky v kolečku. Jsou 100 % produktem systému – jsou obklopeni systémem, mají ho všude, i v mozku. Jejich individuality zmizely, byli zcela ovládnuti a pohlceni. Žijí, aniž by věděli, proč tady vlastně jsou a jaký je jejich úkol. Protéká jim život za životem skrz prsty a většinou je nic nepřiměje ke změně. Láska, sex a city, které dotyční materialisté mají šanci zažít ve 3D s plně materialistickým chápáním světa, jsou jen slaboučkým odvarem toho, co by mohli zažít. Protože mají pokřivenou představu o lásce, nemohou vůbec zažít nic jiného než jen slaboučký téměř neznatelný stín skutečné lásky. A protože nikdy nezažijí lásku, nemohou zažít ani milování s milovanou bytostí. Místo toho zažívají jen mechanický sex s člověkem, který se jim kdysi líbil. Veškerou fyzickou činnost, kterou mezi sebou tito dva provozují, lze charakterizovat jako erotický jogging kombinovaný s anatomickým vyšetřením.

Těm šťastnějším, ke kterým je osud milostivý a kteří si to zaslouží, se občas stane nějaká nehoda nebo tragédie, která jim pomůže pochopit nesmyslnost jejich chování. Dostanou třeba nějakou děsivou nemoc nebo se vyflákají ve svém sporťáku. Když jsou pak kusy jejich kdysi tak atraktivních těl sešroubovány k sobě a leží nemohoucně měsíce na nemocniční posteli, mají spoustu času při sledování statického stropu nemocničního pokoje přijít na to, kde udělali chybu. Ale ani tohle utrpení mnohým nepomůže a v jejich dutých hlavách se stejně nerozední. Zůstanou sice třeba do konce života na vozíčku, ale myšlením si dál jedou po své vyjeté koleji.

Jestliže lidé nechají smrsknout lidské vztahy, veškerou lásku, city, emoce, milování, jen na potřeby těla, na vzhled těla a jeho parametry, pak se nemohou divit, že každý z nich je velmi snadno nahraditelný kýmkoliv jiným, mladším a s lepšími parametry. Konkurence je v této oblasti veliká!

Člověk, který neví, proč tady na světě je a jaký zde má úkol, s největší pravděpodobností svůj život promarní.

Jak to má správně vypadat?

Každý člověk zde na zemi má nějaký úkol, který si předsevzal ještě než se sem narodil. Nechme teď stranou příčiny, proč tomu tak je. Je šance, že se to časem změní, ale zatím to tak prostě je. Jakmile se narodí, tak je mu vymazána paměť, aby to měl co „nejtěžší“ a jeho úkolem je co nejdříve přijít na to, co je tím jeho úkolem. Dítě, když se narodí, je vědoucí a kdybychom ho správně vedli, přišlo by na spoustu důležitých věcí samo od sebe a je naprosto jisté, že materialistickou cestu by si žádné dítě dobrovolně nevybralo. Takže tou příčinou, proč se člověk dostane na scestí, jsou rodiče, systém a školství. My rodiče můžeme za to, že nedokážeme vést dítě tak, abychom mu neuškodili a nezničili ho. Většina lidí nedokáže nepoškodit svoje dítě, když je ještě malé. Rodiče mají starosti to vůbec nějak všechno zvládnout a nemají čas přemýšlet, jak by to mělo být správně. Kdyby ho tedy aspoň dokázali dovést na správnou cestu, když už je větší a vybavit ho těmi nejdůležitějšími informacemi do života. To se ale většinou nestane především proto, že to rodiče zkrátka ani sami neví. Jednoduše se stali rodiči, aniž by k tomu měli patřičné předpoklady, a tudíž je to asi jako když velké zaostalé děti budou mít malé zaostalé děti, které budou pravděpodobně dělat stejné kraviny, jako jejich rodiče. Na naší cestě jsou nastraženy od temné strany pasti a lákadla, která mají za úkol prověřit naše odhodlání a sílu dojít ke svému cíli. U nich většina lidí zůstane a dál už nedojde. Pozlátko, blyštivé cetky, zlato a penízky je tak ošálí, že zapomenou na všechno. Konec dalšího promarněného života!

Kdo si tím projde a nenechá se nachytat, má šanci dojít přes materialismus do duchovního království. Teprve tam se může dozvědět svůj úkol. Ten má každý svůj a je to individuální věc. Ale většina z nás má tu základní cestu společnou a tou cestou je pochopit dualitu světa, ve které je hmotný a duchovní svět v rovnováze. Pochopit, že jsme sice dostali dar svobodné vůle, kterou ale nemáme zneužívat a máme volit ne podle toho, co chceme, ale podle toho, co je správné. A když budeme „dobrovolně“ dělat všechno správně, tak se nám bude dařit tak, jak je to jenom v daném životě možné. Naším úkolem je navázat komunikaci s naším duchovním rádcem a s jeho pomocí se nechat vést životem, který je pak krásný, plný lásky a darů života s pocitem absolutního naplnění.

Toto je jediná správná cesta a všechny odchylky od ní způsobují bolest, nemoci a neštěstí. Tato cesta duše je pravým opakem čistě materialistického pojetí světa uvedeného v předchozích příkladech.

Jinými slovy: současné generace se už nemají šanci dozvědět tu nejcennější pravdu, protože už ji ani jejich rodiče neznají. Učitelé, ti jsou ze hry zcela venku. Od těch jsem neočekával duchovní rozhled ani před Covidem, natož po něm. Stejně se sami dobrovolně odstranili, takže s nimi už počítat nemůžeme. Starší generace, která by vědět ještě mohla, doplatila na dnešní dobu nejvíc. Z nich přežije málokdo. Tak kdo to těm našim mladým sdělí? Nevím! Asi proto jsem se rozhodl napsat tento článek a probudit třeba nějaké duchovně načaté rodiče, kteří snad budou poselství posílat dál.

Takže přátelé, teď se pokusím napsat co nejsrozumitelnější návod, jak nepromarnit život a vytvořit hodnotný Vztah a Lásku. Návod je platný pro každého, pro všechny věkové skupiny a platí pro kluky i pro holky úplně stejně.

1. Nejdřív jsem JÁ (JÁ zde není v žádném případě v egoistickém slova smyslu) – Především se soustřeďte jen na svůj vlastní vývoj a rozvoj ve všech možných i nemožných směrech. Nikoho jiného neřešte, nesrovnávejte se s nikým, nesuďte nikoho, protože vám to ani nepřísluší. Začněte na tom pracovat co nejdříve. Vytvářejte si svoji vlastní hodnotu – duchovní hodnotu člověka. Vzdělávejte se v celém širokém spektru vědění, učte se o přírodě, poznejte skutečné dějiny lidstva, objevte možnosti duchovní síly člověka, poznávejte sebe sama, učte se rozeznávat pravé hodnoty od pomíjivých, najděte si svoji vlastní unikátní cestu. Pochopte, že neexistuje nic jiného než muž a žena a každý má svoji unikátní a nezastupitelnou úlohu. Svoje pohlaví jste si vybrali před svým narozením. Přemýšlet o změně pohlaví může jen lidský poddruh. Existuje jen heterosexuální vztah a vše ostatní je duševní nemoc, relativně snadno léčitelná. Naučte se milovat svoje tělo takové jaké je, protože přesně takové jste si sami vybrali. Každé tělo je jiné a nikdo by neměl připustit, aby podřídil rozměry svého těla nějakým módním vlivům a normám. Učte se ovládat svoje tělo při bojových sportech, zvyšujte výkonnost všech svých schopností, pochopte, v čem spočívá udržení fyzického a duševního zdraví. Učte se jazyky, cestujte, poznávejte… zkrátka vytvořte člověka, kterého je možné obdivovat a milovat kvůli něčemu, co sám dosáhl svojí pílí, úsilím a vytrvalostí, a ne jen kvůli hezké tvářičce, prsům nebo zadku.
2. Žít jen s JÁ – Naučte se žít tak, abyste si sami se sebou vystačili, milujte se takoví, jací jste, važte si sami sebe a pracujte na svém charakteru. Najděte si práci, která vás naplňuje a povznáší vašeho ducha. Nedělejte žádné činnosti jenom kvůli penězům, ale naopak dělejte věci kvůli svému rozvoji, kvůli pomoci bližním, kvůli tomu, že je to správné a že je to potřeba. Dělejte pravý opak toho, co po vás chce systém. Naučte se postarat se sami o sebe, aniž byste kohokoliv k tomu potřebovali. Buďte jen sami sebou a buďte na to hrdí, nikdy nelžete, buďte spravedliví ve všem, co děláte. Nesmíte za žádnou cenu krást a podvádět. Naslouchejte starším a moudrým. Vyhýbejte se blbcům. Průběžně kontrolujte, jestli si vás moudří lidé váží, jestli oceňují vaši práci a jestli vám věří.
3. JÁ a ON/ONA – Partnera není potřeba hledat, přijde sám, jakmile nazraje ten správný čas. Ten nazraje tehdy, až budete vědět, kdo jste, kam jdete, budete si uvědomovat svou hodnotu, budete mít pevné sebevědomí, vytýčenou vlastní cestu, zásady a cíl. Přitáhnete si vždy takového partnera, jakého si zasloužíte vzhledem k vaší duchovní úrovni. I místo setkání s vaším partnerem něco vypovídá o dalším osudu vašeho vztahu. Když se dva poznají ve 20 letech v nočním strip baru, tak bych si na životnost jejich vztahu nevsadil ani ocucaný bonbón.
4. MY – Jakmile vstoupí partner do vašeho života, jediné, co máte udělat je, zahrnout ho do svého života jako nedílnou součást, dělit se s ním, vážit si ho, milovat ho a být připraven s ním být a žít v Lásce do konce svých dnů. Tělo není důležité, protože milujete především duši dotyčného. Jakmile dojde k fyzickému kontaktu, sex se rázem změní na milování, které nabere takovou intenzitu, že pochopíte nesmyslnost všeho, co jste doposud o sexu slyšeli a na vlastní kůži zažili. Prožijete něco nepopsatelného a už nikdy nebudete chtít o to přijít. Uvědomíte si, že jste se stali součástí zázraku, okolo kterého budete chodit po špičkách, aby se něco nepokazilo. Dojde k tak silnému splynutí duší, že vás nikdy ani nenapadne, že byste partnera vyměnili. Bude vám jedno, jestli má váš protějšek 20 kg nebo 20 vrásek navíc, jestli má jednu ruku nebo tři nohy, zůstane pro vás vždy vaší nedílnou součástí, bez které už nikdy nebudete chtít být. To je cíl, kterého bychom měli chtít všichni dosáhnout. Jakmile necítíte, že je to ten pravý nebo máte k dotyčnému člověku výhrady, neberte si ho a počkejte, jestli čas prokáže, že jste schopni jít společně stejnou cestou. Je lepší zažít jen jeden takový dokonalý vztah v životě, než 20 povrchních a v konečném důsledku bezcenných, ve kterých jde v podstatě jen o další zářez na pažbě lovce.
5. MY RODIČE – Teprve až tehdy, kdy bude váš vztah ukotvený a pevný, můžete uvažovat o vytvoření další generace vašeho rodu. Přeskočení některých předchozích bodů znamená nezodpovědnost a neuvědomování si důležitosti zásad budování rodu. Děti, které se narodí v tak vyzrálém prostředí, budou mít náskok koňských délek před všemi svými vrstevníky a nemůže se jim stát, že je bude nějaký primitivní idiot někde buzerovat. Budou to už od malička velké osobnosti a ostatní to z nich ucítí a nedovolí si k nim nic. Jejich vývoj bude mnohem rychlejší a přímější, budou to již od mladých let nezdolné charaktery, předurčené k vedení ostatních. Učme se od našich geniálních slovanských předků, jak se to má správně dělat a nevymýšlejme znovu to, co bylo dávno objevené a tisíciletími prověřené. Dnes je už dostatek slovanské literatury, tak čtěte a učte se, jak se to má správně dělat. Přečtěte si Anastásii od Vladimíra Megreho a máte kompletní návod, jak se má zakládat rodina, s jakým rozmyslem se má vše dopředu připravit a naplánovat. Jediná cesta je začít budovat novou společnost od začátku a řídit se osvědčenými principy a moudrostí našich praotců.
6. SPOLEČNOST – jedině společenství silných a zdravých jedinců, kteří se spojují do pevných svazků a rodů, může vytvořit základ pro novou společnost, kde bude vlastenectví naprosto přirozenou součástí člověka. Jakmile totiž člověk založí ROD, tak by si měl uvědomit, že je nutné žít i ve zdravé společnosti a měl by být připraven ji nejen aktivně tvořit, ale i aktivně bránit. Společnost, ve které žijí vlastenci, nikdy nemůže podlehnout diktátu šmejdských a křivých politiků, nenechá si nikdy diktovat kokotiny od jakéhokoliv jiného státu a vždy bude ctít člověka, ROD a náROD. Opět i tady je nezbytné číst starou slovanskou literaturu, abychom se nedopustili stejných chyb jako naše předchozí generace.

Vidíte, že vše začíná u každého z nás. U sebe je potřeba začít hledat chyby, a ne u partnera. Nejprve já musím mít co nabídnout, abych mohl něco od druhého požadovat. Každý jen požaduje, kritizuje všechny okolo, chyby dělají podle něj všichni, jen on je dokonalý. Opak je pravdou. Za všechno si může každý sám. Zde je potřeba začít.

Na jaké úrovni budu já, takového partnera si přitáhnu a v tomto duchu budeme zakládat rodinu. Na jaké úrovni budou jednotlivé RODy, na takové bude i náROD. Nemá smysl nadávat na politiky, když oni jsou zrcadlem celé společnosti.

Stejně tak jako už dnes není jogurt jogurtem, jako jsme ho znali za socializmu, olomoucké syrečky už ani správně nesmrdí, a navíc se jmenují Tvarůžky, tak stejně tak už nejsou vztahy, manželství, láska a sex to, co bývaly dřív. Pod pojmem láska si každý představuje něco jiného, ale všechno to jsou jen různé podoby sexu. Někdo by mohl namítnout, že některé formy lásky si ještě zachovávají svou původní podobu, jako třeba mateřská láska, ale když vidím „matku“, jak nechá své dvouleté dítě chodit i na ulici v respirátoru, tak už si nedělám iluze ani o mateřských citech.

Současné pojmy jsou pokřivené a proházené mezi sebou. Láska je nedůstojně degradována na sex a sex je zase trapně nadhodnocen na lásku. Sex je podle mě jen mechanická zábava dospělých, bez jakýchkoliv hlubších citů. Je to způsob uspokojování primitivních živočišných pudů bez citové vazby, a to buď za peníze v bordelu, v manželství z povinnosti a setrvačnosti nebo mezi mládeží pro zábavu. Bez lásky je to vždy jen sex! Takže většina lidí provozuje sex a s láskou to nemá nic společného.

Kdyby se našel nějaký mladý osvícený jedinec a začal prosazovat původní hodnoty, tak by ho okolí nejdřív zesměšnilo a pak vyštípalo. Stal by se z něj podivín a mimozemšťan, který by zůstal zcela osamocen. Setrvačnost tupého stáda nedovolí změnu ze dne na den, ale když na tom začneme pracovat, pak se nám to může tak za 2 až 3 generace podařit.

Současná situace vlastně vytváří ideální podmínky k novému začátku. Jestliže v krátké době vymře 1,5 miliardy idiotů (upozorňuji, že do této skupiny nezahrnuji staré lidi, kteří byli k očkování donuceni, ale všechny ty, kteří na to šli dobrovolně!), tak duchovní úroveň zbytku lidstva poskočí o významný kus nahoru. Je to jedinečná šance dát výrazům LÁSKA a sex zase původní a správné významy. Potom už možná nebude potřeba řešit tolik rozvodů.

Tak co, pustíme se do toho?