Věda a vědci – to jsou mi věci!

V některých svých článcích se ne příliš lichotivě vyjadřuji o vědcích. Nastal čas, abych to vysvětlil.

Většina lidí má vědce postavené na vysokém piedestálu, jsou to pro ně tak vysoké autority, že když vědec něco prohlásí, vypínají mozek a bez jakýchkoliv kontrolních mechanismů to pouští rovnou do sebe. To stejné platí i pro lékaře – vidím bílý plášť, přestávám přemýšlet! Lékaře, nebo spíš lekaře, si nechám zase na jindy.

Charakteristiky vědeckého světa:

1. Specializace
2. Materialismus
3. Cesta do vědeckého světa
4. Principy kontroly vědy

Specializace

Stejně jako existuje celostní medicína, stejně tak by měla existovat celostní věda. Ale dnes už neexistuje. Kdysi ano. Všichni známe jednoho z největších géniů renesance, umělce, vědce a vynálezce, který dokázal propojit malířství, sochařství, architekturu, anatomii, přírodní vědy, geometrii, matematiku a technické obory do jednoho života – Leonarda da Vinci. Tento génius rozhodně nepoužíval jen levou mozkovou hemisféru, kterou používají výhradně dnešní vědci. Jeho přístup k vědě lze jednoznačně nazvat celostním. Tak je to správně – vše je propojené. Abych to vysvětlil na příkladu: při řešení nějakého výzkumného úkolu začnu chemickou analýzou a z té zjistím, že výsledek nedává smysl, problém má spíš povahu fyzikální. Potřebuji k tomu vytvořit i matematický model, ale musím u toho přemýšlet o duchovním rozměru celého případu, který právě zkoumám. Třeba tak, že řeším současně i etiku a možné dopady výzkumu na lidstvo. Když chce někdo zkoumat vodu, narazí na skutečnosti, které se chemicky nedají vysvětlit. Nedokáže je vysvětlit ani dnešní fyzika. A víte proč? Protože vědci přistupují k vodě buď jen jako k chemické sloučenině nebo jako k fyzikálnímu médiu. Navíc vycházejí jen ze znalostí stávající vědy, která je hrubě nedostatečná a záměrně okleštěná. Když něco vědci nedokáží vysvětlit, nechají to být nebo hůř – raději to popřou! V sekci Doporučená literatura najdete například texty o vodě. Přečtěte si je a pochopíte, že voda není ani náhodou jen chemickou sloučeninou H₂O, a ani náhodou jen univerzálním rozpouštědlem! Je to médium s tolika vlastnostmi, že pro ně vědci nemají ani pojmenování, natož aby jim rozuměli.    

Vědci jdou ve své specializaci do hloubky, ale zcela opačným směrem. Není nikdo, kdo by je zastavil. Zavrtali se ve své specializaci tak hluboko, že už nejsou schopni vidět problematiku z nadhledu. Specializovaná věda má opačný směr než celostní věda.

Materialismus

Drtivá většina dnešních vědců je na 100% materialistická. Používají jen levou, racionální hemisféru a pravá jim zakrněla. Většinou vyznávají ateismus a ještě jsou na to hrdí. Slyšeli jste výraz vědecký ateismus? Ano, je to neuvěřitelná hovadina! Kdysi se tento paskvil vyučoval i na školách! Materialisti na všechno potřebují důkazy. Hmatatelné důkazy! A opakovaně prokazatelné výsledky! Bez důkazů by byl „vědec“ označen okamžitě za šarlatána a v odborných kruzích náležitě zesměšněn. Z toho vyplývá, že vědec, který chce dělat vědu, si nemůže dovolit vybočit z materialistického směru ani o vlas. Člověk, který ví, že nemá cenu něco zkoumat jen z materialistického hlediska, se ani mezi vědce nedostane. Existuje spousta vědeckých oborů, které se zabývají přímo zkoumáním hmoty z fyzikálního nebo chemického hlediska. Jako součást nějakého většího výzkumu to může být zčásti užitečné. Ale je spousta jiných oborů, kde tento omezený materialistický přístup zastiňuje vědcům vidění problému v celé jeho šíři. Typickým příkladem je energetika. Statisíce lidí na celém světě vymýšlí, jak vylepšit nějakou stávající zastaralou technologii na výrobu elektřiny a jsou tak hluboko zasunuti do svého omezeného problému, že jim zcela uniklo, že cesta k cíli vede úplně jinou cestou! Záměrně nechci uvádět konkrétní příklady, aby článek nepřerostl do velkých rozměrů a neodchýlil se tak od svého úkolu – donutit k zamyšlení.  

Cesta do vědeckého světa

Existuje celá řada nástrojů, které zajišťují, aby se věda nemohla ocitnout zcela mimo svůj daný a předem vymezený rámec. Bylo to tak dopředu skvěle vymyšlené!

Jedním z těchto nástrojů je vysoké školství. Představme si mladého nadějného a chytrého člověka. Ještě zatím není materialista, má ideály, je chytrý a ví to o sobě. Tak se rozhodne, že bude dělat vědeckou kariéru. Cítí tam potenciál, že něco vymyslí a přinese všem lidem užitek. Aby se vůbec dostal do světa vědy, musí minimálně vystudovat nějakou vysokou školu a získat nějaký titul, nejlépe ing. Po dobu 5ti let je tento mladý nadějný člověk postupně přeprogramován akademickým systémem na skoro-materialistu a je mu vysvětleno, že na co si nemůže sáhnout, to neexistuje. Je to mladý a tvárný člověk, a tak si nechá od starších a „chytřejších“ poradit. Další vlastností vysokého školství je odtrhnout studenty co nejvíce od reality. To se stane tak, že akademická půda, včetně většiny působících pedagogů, je již sama o sobě od reality dávno odtržena. Potom není ani divné, že produkuje stejně odtržené absolventy. Za 5 let se dotyčný student většinou neučí věci, které by se daly okamžitě uplatnit někde v praxi, jak by se dalo předpokládat a očekávat, ale učí se, jak pronikat hluboko do teoretických disciplín. Opět se zavádí tisíce specializací bez jakékoliv vazby na celek. Student, který je v tomto procesu, pořád doufá, že jednoho dne se mu to všechno propojí a on řekne Heuréka! Přitom je zavalen úkoly, administrativou, chaotičností a nekoncepčností výuky, takže vůbec nemá prostor přemýšlet, jestli to všechno dává smysl nebo ne. Koneckonců si vzal nějaký cíl do hlavy a jde za ním a přitom je připraven překonávat překážky. Tak překonává jednu za druhou a není nikdo, kdo by mu řekl, že sice jde v mnoha oborech do hloubky, ale na opačnou stranu. Je to šikovný student a dokáže překousnout všechny nástrahy a překážky a nakonec vystuduje! Heuréka sice nezazněla, ale získá titul a jde se ucházet o nějakou práci. Realita se ho zeptá: „Co umíš?“ Poprvé začne přemýšlet o využitelnosti nabytých informací. První rozčarování, práci nedostane, protože nic praktického neumí. To se na škole nenaučil a on si to do teď neuvědomil! Příliš se soustředil na dosažení stanoveného cíle a tohle mu nedošlo. Tak to zkouší dál, ale je to pořád stejné. Hledá viníky všude okolo, jenom skutečného viníka – školu – nevidí. Napadne ho, že praxe asi nebude to pravé a začne hledat uplatnění na akademické půdě. Buď se chytí na stejné škole, kterou před tím opustil nebo ho lapne nějaký výzkumný ústav. V obou případech naprostá absence praktického uplatnění není překážkou, ba právě naopak. Ocitne se mezi svými!

V tomto okamžiku má pocit, že se našel. Co dál? Zjistí, že jeden titul je na vědeckou kariéru málo, musí to být pravda, protože mu to všichni kolem říkají, a tak začne dělat Ph.D. Dalších několik let na akademické půdě, profesoři na škole si z něj dělají onuci, doslova holku pro všechno a jak tak pracuje na své vědecké kariéře, pořád se nenápadně vzdaluje od reality. Z předpřipravených témat si vybere něco, co mu připadá zajímavé a začne. Zjistí, že je placen z nějakého grantu nebo projektu, nejpravděpodobněji ještě z evropských dotací a tudíž se musí začít řídit pravidly, která jsou v projektu stanovena, jinak se musí peníze při nesplnění podmínek vracet. To v podstatě není možné, takže na něj jeho nadřízený začne vyvíjet neskutečný tlak. A už píše články o svém výzkumu jak na běžícím pásu, přestože o tom neví vůbec nic! Ale to je jedno, to nikoho nezajímá. Většinu svého času tráví čtením článků, které napsali jiní, jemu podobní vědci, ve všech možných jazycích. Projekt předepisuje vykazovat veškerý čas strávený na projektu. Tak část času vykazuje jedním způsobem a jiné části zase jiným způsobem. Jeho nadřízený potřebuje ještě výkazy třetím způsobem a vedoucí celého ústavu potřebuje veškerá data zase úplně jinak. Může se klidně stát, že v některé dny věnuje celou pracovní dobu jen výkazům o své činnosti, kterou kvůli tak rozsáhlé administrativě nestíhá vůbec dělat. Dalším zajímavým prvkem je plánování. Tento člověk, který o svém výzkumu neví vůbec nic, v podstatě ani neví, proč to všechno dělá, vyplňuje tabulky předpokládaných výdajů na mnoho let dopředu, přestože neví, co bude dělat zítra, a co k tomu bude potřebovat pozítří. Aby měl pokoj, tak si všechna čísla vycucá z prstu. Pak mu to někdo omlátí o hlavu, že to je příliš drahé, a jestli s tím něco neudělá, tak mu jeho výzkum zruší nebo ho vyhodí. Tak vymění jednu sadu vycucaných čísel za jinou a najednou jsou všichni spokojeni.

Propagace výzkumu – pořád se hlídají termíny, kdy se jaký článek musí napsat, kdy musí být odevzdaný abstrakt, ve kterém časopise to uveřejní. Pak ho šéf pošle na vědeckou konferenci, na kterou musí mít připravené výsledky svého výzkumu, ke kterému se v podstatě ještě kvůli administrativě nedostal. Ale to opět nevadí, protože všichni, kteří budou na konferenci, jsou na tom stejně. Tím se ocitá ve vědeckém soukolí, ze kterého se pravděpodobně už nikdy nedostane. A pořád se vzdaluje od reality. Kdyby to po mnoha letech chtěl přece jenom zkusit, nikde si ani neškrtne, protože nejen že nic užitečného neumí, ale má navíc ještě pokřivenou představu o práci, o morálce, o penězích. Je z něj pouze ubohý kancelářský úředníček, navždy uvězněný v tzv. vědě. Jednoho dne za ním přijdou, jestli by nechtěl učit na škole. S radostí to přijme. Obloukem se tak dostane na místo činu, kde to všechno začalo. Tento člověk s pokřiveným vnímáním světa začíná právě ovlivňovat další generaci mladých „nadějných“ vědců.

Vůbec nechci tvrdit, že všichni vědci odpovídají tomuto příkladu, a že všichni vysokoškolští pedagogové jsou ztracené existence. Čest světlým výjimkám! Bohužel jich je málo. Kdyby se na tomto bodě chtěl někdo z potrefených vědců začít rozčilovat nad tím, co jsem to napsal, tak jděte a podívejte se na své kolegy novým pohledem a uvidíte něco, co jste si doposud nebyli ochotni připustit.          

Principy kontroly vědy – odkazy, zdroje, články

Jsem přesvědčen o tom, že vědecký svět je zařízen tak, aby se nemohlo nic převratného vymyslet! Představte si, že jsem „šéf“ tady toho našeho současného světa, ve kterém jsme všichni nuceni žít – toho tzv. „Matrixu“. Všechny technologie, které někdo náhodou vymyslel nebo objevil, jsem si přivlastnil já. Další, které jsem zobchodoval s mimozemskými rasami, výměnou za jiné služby, mám dobře schované v podzemí. Využívám je pro vlastní potřeby a pro vládnoucí elitu, ale lidem nedám nic, těm do toho nic není. Občas jim možná předhodím něco zastaralého a pro mě již nepotřebného, aby se tím na nějakou dobu zabavili. Vůbec nepotřebuji, aby někdo něco vymýšlel, všechno je dávno vymyšleno! Jsme momentálně jedna z nejprimitivnějších civilizací ve fázi těsně před svým vlastním sebezničením, tak co bychom jako chtěli vymýšlet? Takže věda je jen taková dětská hra, je to zástěrka, je to pískoviště pro naivní chytráky, kteří si myslí, že jsou tak nadaní, že mohou něco vynalézt! To je naprosto k smíchu! Jako šéf jsem rád, že lidstvo používá ty nejzastaralejší technologie, protože na těch se dá ještě vydělat.  

Co tedy jako nejvyšší šéf potřebuji? Potřebuji mít jen kontrolu nad lidmi, kteří mají potenciál něco vymyslet. Potenciál studenta se objeví již na škole a vymyšlenými mechanismy dotyčného nasměruji na bezpečné místo. Pak potřebuji uhlídat, aby se nevymyslelo něco, co nechci, aby bylo lidstvu odhaleno. A tak vytvořím vědecký a akademický svět a stanovím tam přesná pravidla. Oni se pak už vlastně budou hlídat sami mezi sebou. Jedním z nástrojů kontroly je publikační činnost. Zavedu princip, že každý vědec při své práci musí navazovat na něco, co už někdo jiný publikoval. Je to jednoduché, všude musí být odkazy a zdroje. Kdyby někdo úplně nový chtěl přijít s něčím úplně novým, nemá vůbec žádnou šanci se s tím dostat ven. Konzervativní materialisti ho vyřídí ještě dřív, než začne. Všichni musí povinně všechno publikovat – to je součástí pravidel všech projektů! Proč asi? Aby se nestalo, že někdo v garáži něco vynalezne! Všichni se musí držet důkazů, čímž je udržuji v absolutním materialismu. Tam je to zcela bezpečné! Jen v samotném materialismu nemůže vymyslet nikdo nic pořádného! Vždy vznikne jen bezcenné haraburdí!  

Pak zavedu systém vědeckých časopisů, založím institut, který je bude všechny sdružovat (ISI) a vytvořím iluzi serióznosti pomocí tzv. impakt faktoru (míra serióznosti daného časopisu). V těch nejlepších časopisech mohou publikovat jen vědci, kteří již mají něco za sebou, a tudíž jsou už ověření. Každý vědec se snaží dostat do renomovaného impaktovaného časopisu. Tímto sítem nemůže projít nikdo bez povšimnutí a nikdo nemůže tudíž přijít s něčím převratným. Jakmile by se totiž takový článek dostal ven, ihned by byl „naivní vynálezce“ zesměšněn a zcela zdiskreditován ve vědeckém světě. To je ten lepší případ. Kdyby hrozilo nějaké nebezpečí většího rozměru, byl by „zmizen“ on i jeho práce beze stopy.

Tak takhle to přátelé je a nemůže to být jinak. Všichni velcí vědci a myslitelé skončili stejně. Tesla byl mnohem plodnější, než se obecně ví. Vymyslel toho obrovské množství, jenže nad ním bděli velcí finančníci, kteří všechny jeho výzkumy financovali. Jakmile začaly být jeho technologie pro ně nebezpečné, všechno mu ukradli a zlikvidovali ho. Podílel se na tom především J. P. Morgan, George H. W .Bush starší a Otto Skorzeny. Tesla ale zase nebyl tak naivní. Některé výzkumy dokázal rozdělit na dvě části a jednu část poslal spolehlivým lidem do Ruska. Pak to, co ukradli američtí zločinci, nebylo kompletní. Všechny velké objevy a technologie lze učinit pouze celostním způsobem! Žijeme v duálním světě, kde materializmus je jednou polovinou tohoto světa, ovládanou satanem. Druhá polovina je duchovní svět řízený Nejvyšším Vědomím – Stvořitelem (kdo chce, ať si to nazve Bohem). Kdo žije jen v materializmu, živí pouze satana. Satan se mu podbízí lesklým pozlátkem. Kdo mu na to skočí, je v tomto životě ztracen. Kdo dokáže duchovně pochopit pomíjivost hmoty a její iluzi, má šanci se ze spárů satana vymanit a jde jedinou možnou a správnou cestou za světlem vzhůru. Pak má napojení na Nejvyšší zdroj vědomí a má šanci získat informace, jak něco zkonstruovat, aby to bylo k něčemu. To byl případ všech geniálních myslitelů, co v minulosti něco důležitého a převratného vymysleli (Leonardo, Tesla, Einstein…). A aby se tyto kiksy minulosti nemohly opakovat, tak byla vytvořena past v podobě současné materialistické vědy.   

A co jsou to ty nebezpečné technologie, kvůli kterým se musí tohle obrovské divadlo hrát? Především volná energie, která by znamenala obrovský technologický skok lidstva a postupnou likvidaci stávajícího otrockého finančního systému. To nemohli v žádném případě velcí finančníci dovolit, protože by nemohli lidem prodávat energii vytvořenou těmi nejprimitivnějšími a nejdražšími způsoby, jakými jsou např. spalování fosilních paliv. Antigravitační systémy by zase způsobily revoluci v kosmonautice a v pozemské rovině osvobození od nafty, což je další obří zdroj zisku finančních elit. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Obrovská korupce vládne v archeologii. Existuje celé zločinné spiknutí, které potlačuje odhalení nálezů, ze kterých jasně vyplývá, že NIC, co nám tvrdí současná archeologie, není pravda (viz. můj článek o Darwinovi).

Víte, že je zcela normální, že funguje Perpetuum mobile? Nejen že funguje, ale v kombinaci s dalšími technologiemi dokáže vyrábět elektřinu. Existují tisíce způsobů, jak postavit tato zařízení, ale běda, kdybyste to šli na patentový úřad zaregistrovat. Ihned vás mají v hledáčku a už jim neuniknete. A mimochodem: existují zákony, díky nimž perpetuum mobile nelze patentovat, protože to prý není možné vyrobit. Chápete ten nesmysl? Kdyby to opravdu nešlo vyrobit, tak by tento zákon nemusel přece nikdo vymýšlet!

Závěr

Celá věda byla zneužita na zakrytí všech možných podvodů na lidstvo. Vědci se stali sami sobě překážkou. Oni to ale bohužel ještě nepochopili a tuto hru s vládci tohoto světa stále hrají. Paradoxně, oni jsou tou největší brzdou rozvoje lidstva. Kdo si hraje, nezlobí!

Abych to zakončil optimisticky: Procesy, které se právě na planetě odehrávají, brzy způsobí, že klasické vědě, tak jak ji známe, bude brzy odzvoněno. Jakmile Prezident trump dokončí svůj úkol a očistí Zemi od veškerého zlořádu, uvolní postupně všechny utajené technologie lidstvu. To slíbil a také to dodrží. Tak se vědci držte, bude to jízda!