A CO DĚTI…?

Rozhodla jsem se po delší době přispět svou troškou do mlýna.

Téma mého článku nebude ani geopolitické, ani obsah nebude možná tak úderný, jak jste zvyklí od pana m, ale možná svým způsobem ano. Jsem žena a mám trochu jiný styl a jsem už dlouhodobě naštvaná, a to pořádně. Jsem totiž matka dětí školou povinných, jak se říká. To, co se děje teď na sklonku prázdnin, těsně před nástupem dětí do škol, opravdu snad nemůže normální rodiče nechat klidnými. Mě tedy rozhodně ne!

Po divokém loňském školním roce, kdy děti, rodiče i učitelé doslova válčili s distanční formou výuky, přišlo období před prázdninami, kdy ministr školství (pan to pro mě rozhodně není) s ministrem zdravotnictví (s panem platí totéž) vymysleli, že do škol ano, ale jen při testování několikrát týdně a s trvalým celodenním nošením roušky. Rodiče se v té době rozdělili do několika táborů:

  1. Byli neskutečně rádi, že se o výuku jejich dětí konečně postará škola a opatření neřešili v domnění, že když je to nutnost, tak se to musí dodržovat. Někteří ve význam opatření i věřili.
  2. Rádi poslali děti do školy ze stejného důvodu jako 1, navíc museli sami do práce a jejich často malé děti by neměl doma kdo hlídat. Opatření řešili, takže sháněli alespoň plivací testy, protože „přece není jiná možnost“, než děti do školy poslat.
  3. Rádi by poslali děti do školy, aby jim nechyběl sociální kontakt, sami museli do práce, ale… rozhodně na prvním místě bylo zdraví dítěte, a proto dali vedení škol najevo svůj nesouhlas buď osobně nebo písemně a nechali děti doma až do prázdnin. Těmto dětem většinou škola vyšla vstříc a umožnila jim pokračovat jakoby v distanční výuce, psaly testy s časovým limitem, byly online zkoušeny nebo pravidelně na krátkou dobu docházely do školy na konzultace (prozkoušení).

Mezi rodiče skupiny 3 jsem patřila i já. Musím říct, že obě školy – základní i gymnázium se zachovaly vstřícně a s výukou online jsme neměli problém. Až na jednu pedagožku, která si na jedno z mých dětí svým způsobem „zasedla“ a odmítla ho za druhé pololetí z daného předmětu klasifikovat. Poté, co jsme si vyměnily několik ostrých mailů, dojde na doklasifikaci teď v srpnu. Je to jen jedna z mnoha, tak to zvládneme.

Čekala jsem, co se bude dít s koncem prázdnin. Naivně jsem si myslela, že pod tlakem veřejnosti ti dva šašci z vlády ustoupí a naše děti budou moci normálně BEZ JAKÝCHKOLIV PODMÍNEK do školy. To jsem se ale šeredně spletla!! Žádný tlak veřejnosti se totiž nekonal!

Během července probleskovaly jen sporadické zprávičky, že o podmínkách nástupu do škol se rozhodne v polovině srpna. Plaga zalezl asi někam do díry, protože o něm nebylo vidu ani slechu. Doufala jsem, že už nevyleze. Vojtěch v roušce stále kázal o nutnosti opatření. Proti tomu soudy s neustálou pravidelností každé jeho nařízení zamítaly jako protiprávní.

Vyplnila jsem anketu nejmenovaného hnutí, které slibovalo, že zastoupí rodiče a bude za ně jednat s představiteli státu o zrušení všech opatření pro nástup dětí do škol. Říkala jsem si, že se to pěkně začíná hýbat.

Ona ale přišla polovina srpna, Plaga vylezl zpod šutru, stoupl si vedle Vojtěcha a začalo to nanovo. Jeden začal hlásat o nutnosti očkování nejen dospělých, ale už i dětí a druhý o opatřeních při nástupu do školy. Chlapci se zřejmě poradili s nějakými fikanými psychology o tom, jak dotlačit rodiče k tomu, aby nechali buď napíchat svoje děti a jestli ne, tak aspoň několikrát otestovat.

A hlavně – vymysleli, co udělat s revoltující skupinou rodičů číslo 3. Pokud totiž dítě nebude ani píchnuté ani se nenechá testovat, tak: bude muset celodenně nosit roušku, při tělocviku vevnitř nebude smět cvičit a při hudebce nebude smět zpívat. Od ostatních si bude muset udržovat odstup 2 metry, a dokonce se uvažovalo i o oddělených záchodech pro tyto děti.

Pokud rodiče odmítnou za těchto podmínek dítě do školy poslat, nemá toto nárok na distanční výuku! Co vám to připomíná? Já to znám sice jen z vyprávění a z filmů, ale vybavila se mi okamžitě asociace s druhou světovou válkou a se stigmatizací Židů. Tady už opravdu chybí, aby nutili tyto děti nosit kromě roušky ještě nějakou viditelnou značku, jako měli Židé žlutou hvězdu.

Děti se na sebe ve většině případů těšily, těšily se do školy, těšily se na učitele. A teď nastane takovýhle teror a rozdělování na bezrouškaře, tedy privilegované a rouškaře, tedy prašivé? Jinak to opravdu chápat nelze.

Kdo zná školní a vůbec dětské prostředí (pedagogové, psychologové), okamžitě tuší, k čemu to povede. Bude to kastování a následně šikana zarouškovaných dětí. Budou to ty, které jsou „divné“, je nutno se jich nejdříve stranit, pak štítit, a pak jim dát velmi výrazně najevo, že nejsou v kolektivu vítány. Tyto pocity budou ještě posilovány postojem rodičů. „Privilegované“ děti uslyší doma leccos a budou se podle toho chovat i ve škole. Dětské prostředí je kruté. Několik dětských psychologů tohle ihned prokouklo a bijí na poplach! Přidali se i někteří ředitelé škol, kteří si neumí představit, jak tohle bude fungovat. Zodpovědnost se opět hodila na pedagogy. Oni prý musí (dle svého nejvyššího šéfa) citlivě reagovat a potlačovat případné projevy nenávisti a šikany. Kdo se alespoň nějakou dobu pohyboval ve školním prostředí ví, že to není v silách učitelů. Ne proto, že by to neuměli, ale nejsou s dětmi nepřetržitě, často se ve třídách hlavně u starších dětí střídají, děti se stěhují během přestávek ze třídy do třídy atd. Prostě to není možné.

A tohle všechno se má dít v situaci, kdy ve firmách se bude testovat jen dobrovolně a jen v případě, že to zaměstnavatel bude požadovat, mateřské školky budou už od září bez opatření, celkově se od září rozvolňuje…Tak proč??? Navíc v dětském kolektivu, o kterém i profláklé televizní ksichty z řad virologů, vakcinologů, epidemiologů a bůhvíjakých -logů hlásají, že je nejméně ohrožen (podotýkám v případě, že věříme na šíření viru – já ne, vy ano?).

Moje současné pocity perfektně vyjadřuje rozhořčená slovenská matka v otevřeném dopisu, který adresovala slovenské vládě, konkrétně Matovičovi, tenkrát v tom slovenském testovacím šílenství. Odcituji to úplně doslova:

LEN SA TY SKÚS DOTKNÚŤ NAŠICH DETÍ!!! Dotkni sa NAŠICH detí a MY – MATKY sa ti postaráme o to, aby sa TY už NIKDY nedotkol tých tvojich!!! Ruky preč od našich detí, lebo ak sa stane, že ťa náaahodou napadne testovať naše deti, budú sa diať veci nevídané. Krásne na tom je, že pred tlupou NASRATÝCH MATERÍ ti nepomôže ani zástup Naďov.…..“

Ano, přesně takhle to cítím i já a doufám, že i většina českých a slovenských maminek. Proto jsme přece nenosily 9 měsíců naše poklady pod srdcem, proto jsme je léta nepiplaly, aby nám je teď zrůdy z vlády zničily nebo poznamenaly na celý život!

Právě teď je myslím ten moment, kdy by se měla rodičovská veřejnost vzbouřit a vyjít do ulic dát najevo svůj absolutní nesouhlas s už naprosto úchylnými nařízeními dvou idiotů z vlády. A tak se ptám: Kde jste všichni uvědomělí rodiče? Kde jsou všechna ta uskupení, hnutí a spolky za práva dětí? Kde jsou ti tvůrci anket a dotazníků? Proč nejsou vedení všech stupňů škol zavalena maily a dopisy rozhořčených rodičů? Čeho se stále bojíme? Jak to, že necháme ty hajzly tohle připravovat našim dětem? Jsou ty děti naše nebo jsou jejich a my jim necháme ubližovat? Za týden začíná škola. Kdy to budeme řešit? Poslední večer? Je tu ještě jedna možnost: Že 1. září děti do škol prostě nepošleme!!! Ale ani 2., ani 3., ani další dny, dokud nebudou VŠECHNA opatření zrušena. To je ale jen jedna strana mince.

Mě jako rodiče trápí ještě další a myslím mnohem vážnější problém. Ono se neustále mluví o opatřeních, o testování, rouškování, segregování… Když od tohoto upustíme a představíme si, že jsme dosáhli svého a děti půjdou do školy bez všech opatření, napadlo někoho, jak to vlastně bude vypadat? S tím, co už teď víme? Vždyť většina pedagogů všech stupňů škol je vakcinovaná! A jak už jsme psali hned v několika článcích a jak už se bohužel všeobecně ví, na okolí má vakcinovaný člověk devastující vliv. Takže si představme modelovou situaci: Dítě je v průměru ve škole zhruba 6 vyučovacích hodin. Dejme tomu, že je 5 ze 6 učitelů zapíchnutých. Dítě tedy tráví 5×45 minut v jedné místnosti s vakcinovaným člověkem. To je 3,75 hodiny čistého času vedle chodící silné wifiny a infekční osoby. Více o tomto tématu zde: https://kresadlo.com/jak-prezit/

Ale to není všechno. Díky mediální masáži a tlakům ve společnosti už je také s největší pravděpodobností zapíchnutá i část třídy (u starších žáků a studentů jistě). Takže vaše možná nikdy netestované a nevakcinované dítě bude sedět doslova v jámě lvové, každý den, spoustu hodin! Pak půjde s těmi samými a spoustou dalších infikovaných do jídelny, bude s nimi sedět u stolu, jíst stejnými příbory jídlo, které mu uvařily pravděpodobně zapíchnuté kuchařky. Po vyučování se o něj opět v řádu několika hodin postará vakcinovaná vychovatelka v družině a třídu na závěr školního dne uklidí vakcinovaná uklízečka. Zní to jako scéna z hodně špatného hororu? Myslíte? Já myslím, že tohle je krutá realita, která naše děti čeká!!! A tohle chceme? Tohle dovolíme? Za co tady v konečném důsledku tedy vlastně bojujeme? Za školu v takovéhle podobě? Když už přece vybojujeme školu bez opatření, tak nám tam dítě doslova zničí vakcinovaní pedagogičtí i nepedagogičtí zaměstnanci a spolužáci! Vůbec si nedělám iluze o poměru počtu vakcinovaných k nevakcinovaným ve školství, i když světlé výjimky určitě jsou. Ti ale budou také v neustálém kontaktu se svými „uvědomělými“ a „zodpovědnými“ kolegy a samozřejmě s vakcinovanými žáky a studenty ve třídách, takže budou za chvíli také skoro na odpis. Tak jak to vlastně je? Má školství v takovéhle podobě ještě vůbec smysl? Myslím, že odpověď je zcela jasná: NEMÁ! Školství v téhle podobě musí skončit nejen proto, že tam za chvíli nebude mít kdo pracovat, ale také proto, že informace, které tam byly našim dětem doteď sdělované, jsou ve většině lživé (viz. Článek o školství). Školství, zdravotnictví a další obory v podobě, jak je známe, zaniknou. Většina z nás nedohlédne ani k horizontu věcí příštích, natož za něj. Proto si ani netroufám předjímat, jakou podobu bude vzdělávání dětí jednou mít. Něco mi říká, že se opět přiblíží k přírodě a k učení našich dávných prapředků.

Závěr je jednoznačný: zdravé dítě nemůže a nesmí za takovýchto podmínek jít do školy!!! Jeho život a jeho zdraví je to nejcennější, co musí rodič chránit. Žádný argument o sociálním a jiném strádání na miskách vah nepřeváží argument, že by přišlo nejdříve o zdraví a v konečném dlouhodobějším měřítku možná i o život!

Vyzývám všechny rodiče: Nedopusťme to!!! Zachovejme se lépe než minulý školní rok a zachraňme naše děti!!!